Outdoors – sportovní aktivity a sportovní oblečení

Outdoor jsou veškeré aktivity, které probíhají mimo uzavřené prostory (z angl. out – mimo, za; door – dveře). Dnes je termín outdoor všeobecně chápán jako označení oboru „pobyt v přírodě“, především jako způsob trávení volného času.


Označení outdoor se ujalo také jako obchodní označení - prodává se outdoroové oblečení, rozličné outdoorové vybavení, je pořádán i outdoorový veletrh. Asi nejpřesnější je tedy napsat, že outdoor je segment trhu. Outdoorové zákazníky nespojuje jen pobyt v přírodě, ale i nákupní zvyklosti, představy o vybavení, styl (sportovní oblečení). Pro některé z nich je dokonce styl důležitější, než původní účel daných výrobků. Dalo by se říct, že termín outdoor byl využit jako označení (a obsah) módního trendu, kterým se prodejci oblečení a výrobků pro volný čas snaží zachytit zejména mladší segment zákazníků a zákazníky ze střední; vyšší střední a servisní třídy obyvatelstva, kteří jsou schopni kupovat drahé a módní zboží.


Typicky lze outdoorový styl vidět u vysokoškolských studentů, studenty tuto módu odpírajícími bývá označován otrockým překladem anglického významu "venkodveřismus". Módní trend vede k využívání výrobků určených často pro dálkovou, nebo vysokohorskou turistiku způsobem, pro který nejsou konstruovány (např. chození v expedičních botách po městě), a který může v důsledku vést k poškození uživatele. Stejně tak ale dochází i k degeneraci kvality "značkového" vybavení, které se výrobci pokoušejí přizpůsobit reálnému využití (chození po městě) a masovému zájmu (akcentu na snížení ceny), což vedlo k poklesu kvality a degeneraci značky, případně typu zboží, a v konečném důsledku k opadu zájmu o tento druh "stylu". Tento proces popsal filozof a sociolog Georg Simmel v knize Peníze v moderní kultuře a jiné eseje a lze jej aplikovat na outdoor stejně, jako na libovolný jiný „styl“.


Technicky obdobné výrobky se prodávají i jako lovecké a rybářské potřeby, military a další. Trochu širší význam má dnes turistika.


turistika


Turistika je zájmová činnost (sport, koníček, hobby) spočívající v krátkodobém cestování a poznávání prostředí, krajiny, památek, zvyků a lidí. Pak se turista vrací na místa svého obvyklého pobytu. Klasická turistika je pěší a spíše individuální, počátkem 20. století přibyla cykloturistika, později mototuristika a od poloviny 20. století turistika skupinová a organizovaná. Tím vzniká turistický průmysl a cestovní ruch jako stále významnější odvětví hospodářství. V ČR je turistika od 19. století velice oblíbená a komunita turistů rozšířená. Od roku 1888 mají čeští turisté svoji organizaci, Klubu českých turistů, který udržuje na území České republiky hustou síť značených stezek pomocí turistických značek.


Pěší putování do vzdálených krajin začíná patrně náboženskými poutěmi často na velké vzdálenosti (Mekka, řeka Ganga, Santiago de Compostela, Jeruzalém, Řím aj.), při nichž poutníci zároveň sbírali zajímavé zážitky a někdy je pak i publikovali. V české literatuře jsou nejstarší cestopisy z poutí do Jeruzaléma od Martina Kabátníka (1492) nebo Oldřicha Prefáta z Vlkanova (1547). Jinou početnou skupinu poutníků tvořili pocestní studenti a řemeslní tovaryši na vandru.


Turistika v moderním smyslu slova vznikla koncem 18. století v souvislosti s romantismem a s objevem krás divoké přírody, zejména vysokých hor a přímořských krajů. Kolem roku 1800 se také poprvé objevuje slovo turistika, odvozené z francouzského tour, okružní cesta, putování. Jedním z prvních slavných turistů v Čechách byl Karel Hynek Mácha. K rozvoji turistiky významně přispěly železnice, které turistům umožnily dopravovat se do vysokohorských oblastí a jiných zajímavých krajin, kde pak začaly vznikat turistické ubytovny, hotely a počátky turismu jako hospodářského odvětví. U nás hrála turistika významnou roli v poslední fázi národního obrození zejména ve vzdělaných vrstvách. K jejímu rozšíření přispělo i skautské hnutí.
V průběhu 20. století se nejdříve rozšířila turistika po vodě a na kolech, od 30. let i v autě a na motorce. V poválečných letech pronikla turistika i mezi dělníky a začala se organizovat v poznávacích zájezdech a exkurzích, z nichž vznikl masový turismus, dovolené v horách a u moře. Po roce 1989 se otevřely cesty do celého světa, pro organizované zájezdy a pobyty i pro individuální turisty. Nyní v 21. století zažívá turistika velké bum i skrz outdoorové oblečení!


Od 60. let 20. století se organizovaný cestovní ruch stává masovým jevem a jen v mezinárodním cestovním ruchu cestuje ročně téměř miliarda lidí. Vedle toho však trvá i klasická individuální turistika, pěší, cyklistická, motorizovaná i vodní a vznikají i nové formy turistického cestování, například autostop. Z poznávacích cest mladých lidí a studentů, kteří se snaží cestovat co nejlevněji, vzniklo hnutí batůžkářů (backpackers), kteří obvykle cestují veřejnou dopravou od města k městu nebo od jedné turistické atrakce ke druhé a všechno si nosí na zádech. Někteří přenocují pod širým nebem, například v parcích, jiní využívají levné noclehárny.


turista

Nejběžnější outdoorové aktivity a sportovní oblečení pro ně určené!

Horolezectví lze považovat za druh sportu, zvláštní zálibu, pro někoho ale třeba i životní styl nebo poslání. Horolezectví dnes zahrnuje tak širokou škálu činností, jeho zcela přesná definice není možná. Odvětví horolezectví mají společného snad jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu. U některých odvětví existují specifická pravidla lezení.


Horolezci nepůsobící v horách se někdy označují jen jako lezci, ale není to pravidlem. Pro pohyb v horách se také používá označení alpinismus, skialpinismus (kombinace horolezectví a lyžování) a jiné. Různé podmínky přinášejí různé problémy. Obecně horolezectví v horách přináší náročnější klimatické podmínky, větší nároky na odolnost, větší objektivní nebezpečí. Vysoká nadmořská výška znamená snížený tlak, nedostatek kyslíku a riziko výškové nemoci. Ve sportovně pojatém lezení na skalách, umělých stěnách a boulderingu se zase provádějí různé náročné pohyby („kroky“) vyžadující mimo jiné extrémní sílu a koordinaci pohybů.
Horolezci většinou používají horolezecký materiál k zabránění úrazu a smrti následkem pádu (volné lezení) nebo i k postupu vzhůru technické lezení. Typickými pomůckami horolezecké techniky jsou například lano, karabiny, cepín. Důležité je mít také na sobě kvalitní outdoorové oblečení!


Obecně se horolezectví považuje za nebezpečnou činnost, ale to platí jen pro určité oblasti. Například lezení na umělé stěně nebo po pevné skále s fixním jištěním může být bezpečnější než mnohé běžné sporty, například fotbal.


Dámské zimní softshellové kozačky Loap. Dámské kozačky na zimu ze softshelového materiálu. Dostatečně vysoké pro chůzi ve sněhu. Lehké a teplé, zip na vnitřní straně umožňuje její pohodlné a snadné nazutí i vyzutí. Díky střihu svršku vyhovuje většině dámských nohou. Použité materiály udrží  nohy v teple a suchu dokonce i na skalách!

Dámská kozačka Loap


Cyklistika je jízda na jízdním kole s rekreačním, sportovním, turistickým, dopravním zaměřením. K populárním sportovním soutěžím patří nejrychlejší zdolání tratě na dráze, silnici nebo v terénu vlastním úsilím (také outdoor). Cyklistika s rekreačním zaměřením se nazývá cykloturistika, organizovaná cyklistika v dopravě se nazývá cyklojízda.


Historie cyklistiky je ve svých počátcích úzce spjata s vývojem jízdního kola. Tak jak se kolo vyvíjelo, zlepšovaly se jeho jízdní vlastnosti a rozšiřoval okruh aktivních jezdců, začaly se objevovat i první závody.
První závody na vysokých kolech se konaly roku 1868 na trase Paříž-Rouen. V roce 1893 byla založena světová federace (ICEA), která se roku 1900 přetransformovala na dnešní Světovou cyklistickou unii (UCI). Cyklistika je již od prvních her součástí olympijského programu. Roku 1903 se koná první ročník Tour de France, 1909 Giro d'Italia. V roce 1893 první mistrovství světa v dráhové, 1921 první mistrovství v silniční cyklistice.
Český svaz cyklistiky je nejstarší sportovní svaz v České republice. Byl založen v listopadu roku 1883 na pražském Smíchově. Roku 1900 nebyla Česká ústřední jednota velocipedistů přijata v Paříži mezi zakládající členy UCI - Union Cycliste Internationale, neměla totiž dle některých funkcionářů nárok na samostatnost v systému Rakousko-Uherska. Za člena UCI byla přijata až v roce 1920 v Antverpách.


Dámská mikina Loap. Dámská mikina Loap. Neoddělitelná kapuce, jedna kapsa, náplet na rukávu a spodním okraji se výborně hodí i jako sportovní oblečení pro ženy vhodné například na podzimní či jarní outdoor terénní cyklistiku!

Dámská mikina Loap

Chůze je druh mechanického pohybu využívající dolní končetiny, který je vlastní dvounohým živočichům jako je například člověk, umožňující přesun z jednoho místa do místa druhého. Chůze se skládá z jednotlivých kroků, kdy se pravidelně střídá jedna noha za druhou, čímž dochází k pohybu.


Pro definici chůze se považuje stav, kdy je vždy aspoň jedna noha v dotyku se zemí. Pokud jsou obě nohy v kontaktu se zemí, jedná se o stání. Když je pohyb natolik rychlý, že jsou obě nohy ve vzduchu, jedná se o běh (či skok). Během chůze se těžiště těla pohybuje v závislosti na jednotlivých krocích. U člověka je chůze spojena se třemi klouby - kotníkem, kolenním kloubem a kyčelním kloubem. Pro snadnější a pohodlnější chůzi je člověk vybaven botami.


V moderním pojetí je chůze i atletická sportovní disciplína provozovaná na celém světě ve formě rychlochůze. Jedná se i o olympijskou disciplínu, na olympijských hrách se závodí v chůzi na 20 kilometrů (ženy i muži) a 50 kilometrů (pouze muži).

Dámská zimní obuv


Vodáctví je jedna z forem turistiky, která jako prostředek k přesunu z jednoho místa na jiné využívá různé druhy plavidel. Z toho vyplývá, že je nejvíc rozšířena na říčních tocích.


K rozvoji vodní turistiky začalo docházet ve druhé polovině 19. století. Roku 1866 byl založen v Evropě první kanoistický klub. V Čechách se první kánoe objevila v roce 1875, kdy jí roudnický lékárník Ferdinand Zinke koupil od anglických obchodníků se závodními koňmi.


Další kánoe se v na území dnešního Česka objevují až roku 1910, z Kanady je nechává přivézt velký propagátor sportu Josef Rössler Ořovský, který je známý hlavně díky prvnímu páru lyží, které přivezl do čech. Obliba těchto lodí rychle stoupala a tak již 29.11.1913 byl založen Svaz kánoistů království českého, později Český svaz kanoistů. Po vzniku Československa se vodní turistika začala rozvíjet velmi rychle. Zakládaly se vodácká tábořiště, byly pořádány první vodácké závody spíše maratónského typu, např. známé České Budějovice – Praha. Roku 1933 se v Praze konalo mistrovství Evropy, kdy se do Prahy sjelo 58 závodníků z 10 zemí. Úspěch tohoto mistrovství pomohl i zařazení kanoistiky na program olympijských her již v roce 1936. O propagaci vodáctví v Čechách se také silně zasloužilo skautské hnutí. Velký vliv na rozvoj zvláště dětské vodní turistiky mělo uzpůsobení rybářské pramice. Ta se začala používat po první světové válce. Turistické oddíly si ji upravily. Příď se pokryla krytem s vlnolamem a zároveň se zvýšily i boky na zádi. K ovládání pramice se nepoužívalo vesel, ale pádla. Vzniklo tak originální, v té době nejlevnější a při tom velmi pevné a bezpečné plavidlo až pro 8 dětí a jednoho kormidelníka.


Boom vodáctví šel také ruku v ruce s trampingem a outdoor aktivitami. Trampové měli vždy k přírodě nejblíže a jejich osady často ležely přímo na vodních tocích. Proto není divu, že trampové v kánoích doslova procestovali republiku. Kanoistika, nejen ta závodní, ale i turistická, se utěšeně rozvíjela dál. Velkou ranou pro vodáky bylo postavení vltavské kaskády. Další přehrady se stavěly po celé republice a díky nim zaniklo mnoho peřejnatých říčních úseků.


Za dob normalizace nastoupila nová vlna útěků do přírody a i řeky se zaplnily novými vodáky. Zakládaly se nové vodácké oddíly, obnovily se vodácké kluby již téměř zapomenuté. Otevřené laminátové deblkanoe typu Vertex a Vydra zaplnily řeku Lužnici, Sázavu, Berounku, Ohři, Vltavu a Otavu. Vodáci se do kánoí zabalili na celý týden a byli rádi, že na ně normalizační režim na vodě nedosáhne. V 90. letech vznikají půjčovny a cestovní kanceláře, které půjčují a dovezou lodě i vybavení. Nastupují plastové lodě. Vodáctví prožívá třetí boom. Lidé opět masově vyrážejí na vodu. Opět se turistické řeky plní partami vodáků. Ale vodáci již nevyrážejí pouze na turistické toky, jako jsou Otava, nebo Sázava. Čeští vodáci velmi často za turistickou vodou vyráží i do zahraničí.


Pláštěnka Loap se střihem bundy na zip. Zatavené švy, větrací otvory v podpaží. Kvalitní sportovní oblečení pro správně vybavené vodáky do každého počasí!

Pláštěnka Loap se střihem bundy na zip
Táboření je souhrn činností, které umožňují pobyt ve volné přírodě spojený s možností přenocování (outdoor). V dnešní době je to nejčastěji jedna z forem rekreace. Táboření je obvykle spojeno s jinými aktivitami, např. turistika nebo rybaření.
Jedná se především o:

  • postavení stanu nebo jiného přístřešku
  • příprava stravy (rozdělání ohně)
  • hygiena
  • likvidace odpadků

V Česku je táboření v lesích mimo vyhrazená místa zakázáno. Obvykle se přespání "pod širákem" za táboření nepovažuje.


Uzavíratelný kompas ACRON    Batoh Loap 40+10l

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2017